BLW - jídlo do ruky

BLW aneb bez příkrmů prosím

S přibývajícími dny naší (a svojí) dcerky jsme začali slýchávat o příkrmech. Dokonce jsme od pediatričky dostali leták, jak a co dělat, kdy stravu podávat, v jakém stavu, čím začít apod. Ve stejném období se k nám dostala “metoda” BLW. Nejde o nic jiného než o přirozený vývoj lidské bytosti a její objevování stravy. Nejlépe vystichující definice z webu:

“Metoda BLW neboli Baby Led Weaning je metoda, kdy dítě už odmala jí samo a není nikým krmeno. Odpadá tedy všechno to mixování, krmení lžičkou apod. Filozofie BLW je i o tom, že každé dítko začne jíst ve svůj čas. Je to stejné jako například s motorickým vývojem – každé dítko začne sedět, lézt či chodit v jiný čas, podle toho, kdy je připraveno. Tudíž ani šestý měsíc plošně neznamená, že musí všechny děti v tom věku jíst. Naopak, dítě si samo určí, kdy chce s jídlem začít. Základem stravy samozřejmě stále zůstává kojení nebo kojenecké mléko z lahvičky.” [1]

Naprosto geniální! Odpadá všechno to mixování, pasírování, tlačení lžičky do dítěte, nervy s vyplivováním stravy…proč? Protože necháte dítě, aby si samo vybralo, samo ochutnalo, samo se naučilo. Vystupuje v roli, jak téměř vždy, zprostředkovatele. Pouze umožníte dostupnost jídla. A je fuk, zda syrového, napařeného, vařeného aj. Předložíte klidně varianty a vše necháte na dítku.

PBLWanika? Zbytečná. Takový přístup je přece biologicky daný, evolučně vypěstovaný. Dítě přirozeně napodobuje rodiče. Zajímá se o věci SAMO. Přirozeností je zvídavost, kopírování chování, protože u rodičů to evidentně funguje.

Ať je váš názor jakýkoli, doporučuji se s “metodou” minimálně seznámit. Ona to vlastně není metoda, je to prostý vývoj! Nemusíme, a myslím, že bychom ani neměli, do něj zasahovat. Proč taky? Zasahujeme do dětských úchopů? Do zvedání hlavičky? Do překulování? Do sezení? Do stoje?

“Je to naprosto osvobozující pocit, když dítěti dovolíte, aby samo rozhodovalo, co a kolik toho sní a nemusíte nic vážit ani hlídat. Prostě to necháte na dítěti a plně mu důvěřujete, že ví, co je pro něj nejlepší. Na vás jako na rodičích samozřejmě zůstává připravit pro dítě zdravé a věku odpovídající potraviny, ze kterých si může dítě vybrat, co zrovna ochutná a co sní.” [1]

“Když dítě krmí lžičkou někdo jiný, dítě ztrácí kontrolu nad tím, kolik toho sní a jak rychle. Rozbředlá jídla se rychle spolykají a je lákavé přesvědčit dítě, ať si dá „ještě jednu lžičku“. Děti často jedí rychleji, než by jedly samy od sebe, a nakonec snědí víc, než skutečně potřebují. Neustálé přesvědčování dítěte, ať sní víc, než potřebuje, je v rozporu s jeho schopností vnímat, kdy má dost, a může vést k celoživotnímu problému s přejídáním.” [2]

Konec srandy, jak je to doopravdy?

“To je sice hezké, ale takhle to přece v životě nefunguje.”

My jsme na začátku. Dcerka má cca 5,5 měsíce (v době psaní článku, dnes již 7,5 měsíce) a začíná objevovat talíř, lžíci, ubrus, prostírání apod. Je zvědavá, co to cinká a co se skrývá v talíři. Vehementně se sápe po lžíci s kaší (mojí – pohankovo-amarantovo-jahelno-ovesno cosi :D), po hrnku kávy. Vše ihned letí do pusy. Ozývá se úžasný skřípavý zvuk zubů.

Jednou si táta (já) “nedal pozor” a vzal si perník (hvězdičku) do ruky a jen tak poukázal na sousto. Holka ihned po perníku hmátla a strčila si ho do pusy. Užmoulala kus jednoho cípu. Chvilka napětí a perník letěl ven 🙂 Takže naše dcerka jako první potravinu ochutnala perník. Jako není to úplně ideální začátek, co do stravy…ale jak píši víše. Získala “pouze” zkušenost chuti, konzistence, vůně a kdoví, čeho ještě. Třeba ochutnala Vánoce, i když sousto takto nepojmenovala 🙂

Pro příště jsme se polepšili (hlavně já) a připravili syrový pastiňák, jež se ukázal jako petržel. To je jedno 😀 Vypadá to dost podobně a oboje máme doma. Dcerka s ním ihned letěla do pusy a sála a žužlala. Po chvíli jí přestal bavit a zahodila ho. Druhý den už ho nechtěla. To si dovolila moc!

Proto jsme vyzkoušeli banán. A jakmile zjistila novou věc (zatím zřejmě netuší, že se tím dá plnit bříško), šup do pusy a stejně jako s past…teda petrželí. Sála ho, žužlala, okusovala, plivala, zahodila.

Na další den ke snídani jsme připravili opět banán a jablíčko. Samozřejmě banán nechala banánem a sápala se po jablíčku. Má největší úspěch. Svými dvěma spodními zoubky okusuje kyselé ontárie, kření se, ale dál baští.

K obědu jsme už připravili “Talíř princezny Jenovéfy”. Mrkev, pastiňák (teď už ano), dýni, banán, okurku, brokolici. Aby měla princezna (jeden svatební slib zněl, že princeznami budu nazývat Jenůvku a manželku, nikoliv slepice) na výběr. Sama totiž intuitivně tuší, co by ráda 🙂 Fascinující, že? Jak jsem na to přišel? Při seznámení s BLW se totiž dozvíte, že si děti nevyberou třeba možné alergenní ovoce v podobě jahod nebo citrusů, raději sáhnou po jablku 😉 Kupodivu měla největší úpěch brokolice, po ní následovala mrkev a dýně. Pastiňák je vzhledem blízký petrželi (kór nakrájený), takže zkusila ho, ale hned odložila. Okurka a banán ani ťuk 🙂

Já nepřestávám vycházet z úžasu, jak je to jednoduchý.

Jednoduchý?

Pod “jednoduchý” se ale na druhou stranu skrývá strach. Co když se zadusí? Co když bude trpět hlady, co když to nezvládne, co když…a na tom musí pracovat rodiče. Zpracovat strach, důvěřovat geniální přírodě, důvěřovat miliónům let evoluce, důvěřovat sobě, důvěřovat dítěti (což není ve společnosti obecně uznáváno).

Zatím Jenůvka nesedí, mám jí na klíně v polosedu a podáváme čerstvou a syrovou zeleninu a ovoce. Zatím si hrajeme, ochutnáváme, zjišťujeme. Je to naprosto krásné a úžasné. Jak se sápe po jídle, po lžíci a talíři naprosto stejně 🙂 Vše letí do pusy, chvíli to žužlá a jde to ven.

Jsme zprostředkovatelé. Je nám proto jedno, jestli začínáme mrkví, bramborem nebo okurkou. Jenůvka má na výběr, sama si určí, co chce ochutnat. Má naší důvěru, neboť dítě je taky člověk.

Bibliografie

[1] DITA. Metoda BLW, co to je, jak funguje a jak začít. Jídlo do tlapky [online]. 21. květen 2015 [vid. 2021-01-08]. Dostupné z: https://jidlodotlapky.cz/co-je-blw/
[2] RAPLEYOVÁ, Gill a Tracey MURKETTOVÁ. Vím, co mi chutná. Vydání první. Praha: Argo, 2015. ISBN 978-80-257-1569-7.

Image by AGiAMMy from Pixabay

Please follow and like us:
close

Máš u sebe čerstvou kávu? Já ti k ní dodám počteníčko!

Bez spamu. Publikuji jednou za 7-14 dní 😉

Duše si mé fyzické tělo vybrala v roce 1988. Od té doby jsme spolu ušli několik let, během kterých jsme došli k určitému poznání. Spousta „práce“ nás ještě čeká, a proto beru batoh a vykračuji. Kterou nohou? A záleží na tom?
Příspěvek vytvořen 63

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek